pátek 2. června
Po noční bojovce stateční lovci bobříka odvahy vyspávali o něco déle, a to se jim vyplatilo - ranní buzení tentokrát obstarala milá návštěva - paní ředitelka. Ta si prohlédla naší uměleckou galerii pod otevřeným nebem a zdatně se připojila k hromadnému přišívání ulovených bobříků. Mohutně také povzbuzovala lovce bobříka síly, kteří ze všech sil a za velké podpory ostatních prokazovali sílu svých rukou ve visu na laně. Opět a zase se stateční lovci pokoušeli vypořádat také s bobříkem mlčení, ale některým dětem bude tento bobřík bohužel navždy odepřen.
Velkou událostí dne bylo vyhodnocení týmového lovení "papírové" zvěře, neboť těsně po jejím skončení se stala věc nevídaná - Rikitan prokázal svou schopnost přizpůsobit se dnešnímu vyspělému světu a ... zatelefonoval dětem mobilem. Pochválil je za jejich snahu a vybídl je k plnění bobříka mrštnosti. Rozproudila se velmi vzrušená debata na téma jak je Rikitan starý a kde ho kdo zahlédl. To mělo za následek hromadný úprk téměř všech dětí na okraj louky, kde úpěnlivě sledovali bílou skrnu na obzoru za nadšeného křiku "Támhle je Rikitan!". Zaskočená časoměřička a fotografka u běžecké trati zůstaly osamoceny...
Běh a skok do dálky mrštní lovci zvládli se ctí a protože nejen sportem, ale i duchem, resp. uměním živ je člověk, pustili se lovci do práce s keramickou hlínou. Jejich úkolem bylo probudit duše stromů v okolí penzionu - výsledky uměleckých děl si můžete prohlédnout ve fotogalerii. Lovci bobříků absolvovali vernisáž a komentovanou prohlídku současně a autoři artefaktů sklidili velký aplaus.
Při této příležitosti bylo možné si také prohlédnout vodní dílo Baurova přehrada, což je soustava náhonů na Bobřím potoce, kterou dennodenně neúnavně a obětavě obsluhují týmy hydrologů.
Večerní program byl jasný - provést zápis do deníku, co nejrychleji omýt znavená těla a co nejdříve zalehnout do pelíšků - noční deficit spánku žádal své.
